„Měla bych být šťastná… tak proč se cítím takhle?"

Přesně tahle myšlenka mi běžela hlavou v prvních měsících mateřství.
Mateřství pro mě bylo splněným snem. Ale místo abych si užívala to „nejkrásnější období v životě“ a byla naplněná, jsem často přežívala. Přišel chaos, vyčerpání a pocit, že to nezvládám. Každý den jsem se snažila být dobrou mámou. A přitom jsem měla pocit, že sama sobě mizím před očima.
A někde uvnitř jakoby se ve mně praly dvě ženy. Ta, která „má být vděčná“, a ta, která chce chvíli pro sebe. Ta, která miluje své dítě, a ta, která by někdy nejraději utekla. Ta které chybí starý život, a ta která by neměnila. Ta, která to zvládá... a ta, která se bojí, že už to nevydrží. 

Nikdo mě nepřipravil na to, jak náročné mateřství může být. Na vyčerpání. Samotu. Bezmoc. Tlak být pořád šťastná.   
Na vnitřní otázky typu: „Proč to nezvládám jako ostatní?“ „Jsem nevděčná?" „Jsem špatná máma?“ 
Tyhle otázky mě dovedly k tomu, že jsem začala hledat odpovědi. A postupně jsem začala chápat, že to, co prožívám, ze mě nedělá špatnou mámu. Že stát se mámou je mnohem větší proměna, než jsem kdy tušila.

A proč tohle všechno sdílím?

Protože vím, že v tom nejsem sama. A že ty taky nejsi. 
Protože o tom co prožíváme, se málo mluví. A přitom spousta maminek zná některé z těch pocitů taky - vyčerpání, nejistotu, vnitřní tlak, stesk po části svého starého života nebo pocit, že se sama sobě trochu ztrácí.
Realita je často úplně jinde, než byly naše představy. A já jsem o tom chtěla začít mluvit. Opravdově. Bez filtru.

Já už dnes vím, že jsem nebyla špatná máma. Byla jsem máma, která se v obrovské životní změně cítila hodně sama a neměla pro spoustu toho, co prožívala, ani slova, ani informace
A právě ty bych teď ráda předala i tobě. Protože mateřství nemusí být o přežívání. A ty na to nemusíš být sama.